Investice do lidského kapitálu – soukromé nebo veřejné?

14.12.2010

Vzdělání, a zejména vysokoškolské, je dnes stále silněji chápáno jako určitá forma kapitálu – konkrétně se jedná o lidský kapitál – a investice do něj se ukazují jako nejefektivnější. Ne náhodou nazval G. S. Becker, nositel Nobelovy ceny za ekonomii v roce 1992, 21. století stoletím lidského kapitálu.
Při financování vysokého školství se v současné době mluví o více zdrojovém financování, což stručně znamená, že kromě zdrojů získaných od státu mohou vysoké školy získávat i zdroje od soukromých subjektů a zdroje od studentů. Ovšem, jak které. Pro veřejné vysoké školy jsou zdroje od studentů, jejichž nejznámější formou je školné, tabu, pro soukromé vysoké školy jsou naopak tabu peníze z veřejných zdrojů, peníze od státu. Taková je realita stavící veřejné a soukromé vysoké školy do zcela odlišné situace. Jedni čerpají veřejné peníze, druzí soukromé peníze, i když: jaký je rozdíl mezi soukromými a veřejnými penězi? Nejsou veřejné peníze nakonec jen dobře „převlečené“ peníze soukromé? Dokáže někdo ze čtenářů rozlišit veřejnou dvacetikorunu od soukromé? Rozdělení zdrojů na soukromé a veřejné je totiž fikce, všechny prostředky přerozdělované státem jsou původně soukromé, stát nás jen jejích přerozdělováním zbavuje jak možnosti utrácení, tak možnosti rozhodování za co utrácet.
Vraťme se na závěr k příkladu s dvacetikorunami. Ty nerozlišíte. Dají se rozlišit dva absolventi vysoké školy veřejné a soukromé třeba na vizitkách, kde mají identické tituly? Taky ne. A přitom většina absolventů soukromých škol bude s velkou pravděpodobností cílevědomějších, uvědomujících si hodnotu vzdělání a majících zkušenost s investováním vlastních, soukromých peněz. A dobře vědí, že vysokoškolské vzdělání je soukromým statkem, zdrojem jejich vyšších budoucích příjmů a že investice do vzdělání se vyplatí.

komentáře (0)
Prof. Ing. Milan Žák, CSc.

Další články autora: